Přímá řeč dává textu život. Škoda na ni rezignovat jen proto, že si nejste jistí v psaní uvozovek

5.2.2023 Pája Šimeček 2 minuty čtení

Přímá řeč umí do textu vnést život a akci. Což je ve světě, kde bojujeme o každou vteřinu pozornosti svých zákazníků, rozhodně plus. Takže zahoďte obavy a pusťte se do citování.

Díky našemu sumáři se vyhnete nejnotoričtějším chybám, se ctí vybruslíte ze zákeřných situací a poperte se s každou lapálií. A dozvíte se také, jak uvozovky poslední dobou zaplevelují texty i jak se takovému „relativizování“ vyhnout. Stejně jako v jiných dílech seriálu si rozhodně neklademe za cíl postihnout celou problematiku, to rádi přenecháme třeba Ústavu pro jazyk český.

Kopy – seriál na každou gramatickou i stylistickou tíseň

Skrze naše editorské okénko můžete nahlédnout fachmanům slova pod ruce. Máme řešení na čárkovou nejistotu, jazyková dilemata a poradíme i s lecčíms dalším.

Vybrat ty správné není těžké

Čeština totiž oficiálně zná jenom tři typy uvozovek. U nás se užívají uvozovky dvojité („A“), jednoduché (‚A‘) a boční (»A«). Na poslední dva druhy ale dojde až tehdy, když budete chtít do přímé řeči vnořit jinou citaci či nadsázku. Ovšem ty první zmíněné jsou mantra. A mají také přesně daný tvar – 9966. Nejde je napsat jako dvě čárky nebo přehlásku (,,A¨), v českém kontextu se také považuje za chybu používat americkou verzi (“A”). Ke správnému psaní uvozovek bude potřeba znát klávesovou zkratku.

Dvojité uvozovky

Windows

- levá uvozovka (99) – alt + 0132,
- pravá uvozovka (66) – alt + 0147.

macOS

- levá uvozovka – alt + shift + N
- pravá uvozovka – alt + shift + H

Jednoduché uvozovky

Windows

- levá uvozovka – alt + 0130,
- pravá uvozovka – alt + 0145.

macOS

- levá uvozovka – alt + N,
- pravá uvozovka – alt + H.

Boční uvozovky

Windows

- levá uvozovka – alt + 0187,
- pravá uvozovka – alt + 0171.

macOS

- levá uvozovka – alt + shift + 0,
- pravá uvozovka – alt + shift + 9.

Některé interpunkční jistoty

S mezerami je to celkem jednoduché. Nepatří mezi uvozený text a uvozovku, ale mezi zbytek věty a uvozovku. Třeba takhle:

- „Deadline je zítra,“ řekla mi projekťačka mírně.

S čárkami a tečkami je to trochu složitější, ale také se na to dá vyzrát. V zásadě jsou tři situace, s nimiž se můžete potkat. Uvozujete-li samostatnou celou větu, interpunkční znaménko patří před uvozovku.

- „Na meeting se připojil pozdě.“

Pokud se s přímou řečí pojí i uvozovací věta, je to podobné. Znaménko i v tomhle případě patří před uvozovku, zbytek věty můžeme navázat, jak jsme zvyklí.

- „Tuhle metriku do KPI’s určitě zahrneme,“ řekl nám klient nadšeně na schůzce.
- Kolega s nadšením komentoval obědové menu „Smažák i rajská – dneska je to Sofiina volba.“

Jestli ale uvozujete jen část věty, termín, slovo nebo ustálené slovní spojení, má uvozovka před interpunkčním znaménkem přednost.

- I v agentuře platí, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“.
- Dneska měl Pavel asi „něco na práci“, takže nemohl dorazit do práce.

A není jich málo, Antone Pavloviči?

Není! Uvozovek je v českém mediálním a reklamním prostoru tolik, že se dá mluvit o epidemii. Ale zdaleka ne všechny jsou použité správně. Proto je dobré řídit se zlatým pravidlem „dvakrát měř a jednou uvozuj“. Ohraničovat a tím i relativizovat nemusíte každý název písně, každou nadsázku a ironii nebo každý cizí termín.