Effie za Radegast

Milý Grahame,

asi se divíš, kdo Ti to píše. Jsem chlápek, co před necelými dvěma lety převzal kreativní vedení Radegastu v Boomerangu. Nemůžeš mě znát, nikdy jsme se osobně nesetkali, ale já o tobě slyšel mnoho a prakticky denně se setkávám s Tvým odkazem. I proto si myslím, že bys měl vědět pár důležitých věcí.

Tak především je to už patnáct let a Radegast geniální claim Život je hořký. Bohudík! stále používá, a nejen to, taky ho naplňuje. Od nejvyššího manažera až po recepční na vrátnici každý v Prazdroji ví, že překonávání hořkosti Radegastu nikdo neodpáře a že to ke značce furt sedí jak prdel na hrnec. A já Ti slibuju, že dokud budu mít na tvorbu obsahu pro Radegast vliv, nikdy z tak skvěle postavené strategie značky neuhnu.

Když jsi tenkrát s Alešem Klempererem a Robertem Houzarem, později Pavlem Dufkou a Robertem Markem rozjížděl komunikaci značky, určitě jsi nemohl tušit, před jaké výzvy osud hrdiny našich kampaní postaví. Tahali se do hor s kamenným batohem, opravovali rozpadlou chatu po tátovi, praskal pod nimi led, valili obrovský sud do prudkého kopce nebo se ocitli tváří v tvář hladovému vlkovi. Nikdy se nestali součástí roztlemené pivní partičky, zůstali věrni své jedinečné životní cestě. Před žádnou hořkou výzvou neuhnuli, každou překážku překonali, a posunuli se tak o kus dál.

A protože dozráli v silné a sebevědomé muže, nebojí se dnes projevit i city. V posledním televizním spotu Radegastu napadl zuřivý vlk ovce našeho hrdiny, který se naštval a měl fakt sto chutí vlka zastřelit, ale rozhodl se jinak. Pochopil totiž, že do přírody patří oba, člověk i vlk, a tuto hořkou skutečnost musí chlap přijmout, i když ví, že se vlk zase vrátí.

Nechci Tě už dlouho zdržovat, nevím, čím se tam na druhém břehu bavíte, tak už jen pár slov nakonec. Radegast získal v tomto roce zlatou medaili v soutěži EFFIE za dlouhodobé budování značky. Je to velký úspěch a patří bezesporu i Tobě. Tak věřím, že Ti to udělá radost. Chci, abys věděl, že v cestě, které jsi dal směr, budeme pokračovat a nezapomeneme na Tebe.

S úctou, Ivan Manolov